HISTORIE OBCE NAHOŘANY díl I.

18. září 2010 v 17:09 | Josef Hlávko |  HISTORIE OBCE NAHOŘANY
Výtah z kronik Václava Pozdílka, Ladislava Valáška, Josefa Rydly, a ze školní kroniky vybral Ladislav Kratěna, který se velice zasloužil o připomenutí a oživení historie v naší obci, a velice citlivým způsobem pokračoval ve vedení hasičské kroniky do své smrti v roce 2005. Zasloužil se nesmazatelným způsobem o pokračování a uchování dob minulých jako jeho předchůdci. Za což si všichni zaslouží náš dík..   Čest jejich památce.

V roce 2010 jsem se rozhodl pokračovat jako kronikář SDH Nahořany a navázat na práci mých předků, při příležitosti oslav setkání rodáků v Nahořanech v roce 2010 byla vydána publikace VE STOPÁCH ČASU, ve které jsem použil a doplnil texty pana Kratěny a čerpal jsem též z kroniky pana Pozdílka. Vznikla publikace, ve které je historie našich obcí a historie dobrovolných hasičů v Nahořanech. Texty jsou doplněny dobovými fotografiemi a také fotografiemi ze součastnosti. Tyto texty jsou částečně uvedeny na těchto stránkách.

Publikaci si může kdokoliv objednat na adrese obecního úřadu v Nahořanech.

                                                                                                                           Josef HLÁVKO ml.

Nahořany vesnice při okresní silnici z Nového Města do Jaroměře.
Zastaví-li se chodec  za  nahořanským  hřbitovem,  vidí  naši  vesnici
opravdu  jako  na  dlani.  Od  věže Černčického  kostela,  Jáselný les,
celé Nové Město s kopci za ním, Sendraž,  celé  pohoří  Orlických hor,
Přibyslav, Václavice s památným Dobenínem. Už při projití nahořans-
ké brány je vidět kopec Dobrošov nad Náchodem s Jiráskovou chatou,
dále zahlédneme už v Polsku Bor s Hejšovinou, dále kopce za Svatoňo-
vicemi,  Jestřábí  hory,   Krkonošské   hory   vpředu  s  Černou  horou
a v pozadí s krásnou Sněžkou. Ohlédneme-li se dále, za Českou Skalicí
vidíme  lesy  za  Žernovem,  Hořičky,  lesy  nad  ratibořickým  údolím.  
Dále Zvičína za Dvorem Králové.  Pak  už  věž  Josefovského  kostela
a mírná pahorkatina s lesem Horka a jsme zase tam,  u  věže  kostela
v Černčicích.  Opravdu  má  naše  vesnice  polohu  rovinatou,  která 
se mírně sklání k řece Metuji.  Zemský ráj to na pohled.
Tímto začínáme procházku po našich obcích a ve velké zkratce celou
historií vesnic. Je dnes mnoho občanů, kteří se přistěhovali v pozdější
době,  kroniky  jim  nebyly  přístupny  nebo jejich  zájem o minulost je
malý a  touto cestou dáváme možnost  znát  alespoň  z  části  život  vsí
před dávnými léty až po současnost.
Aby si občané uvědomili,  že jsme,  žijeme a umíráme jako Ti všichni
před námi.  Znát  historii  znamená  lépe milovat  svou  ves a s láskou
pohlížet do let budoucích.

Bezpečných  zpráv,  kdy  obec  Nahořany  byla  osídlena  nemáme.
V roce 1923 při odkrývání základů v kovárně nahořanské č.2 byl nale-
zen kámen s vytesaným letopočtem 1360.   Samozřejmě nelze vyloučit,
že k tomu datu 1360 již Nahořany jako sídlištní lokalita ( tehdy začína-
jící vesnice ) existovaly.  Ovšem ani uvedený samotný letopočet proka-
zatelně jejich existenci nepotvrzuje, neboť zde chybí její jméno. A proto
 je nutné vzít  za  povděk až tu dosud nejstarší písemnou zmínku k roku
1415. Uvedený letopočet 1415 jako první doložitelné písemné zmínky
o Nahořanech potvrdil i Český zemský archiv v Praze ve své korespon-
denci   s   nahořanským   kronikářem  Václavem   Pozdílkem.   A  dále
i následná odborná literatura.

   Nynější nahořanská lokalita se podle dosud nahodilých archeologic-
kých nálezů, které identifikují  první  stopy  lidského  osídlení,  poprvé
připomíná z období neolitu (cca 5. až 3. tisíciletí před naším letopoč-
tem). Další nahodilé nálezy z období  9.  a  10. století   (střední  doby
hradištní)  z  okolí Nahořan a Velké Jesenice nelze ještě považovat za
projev  trvalého  osídlení  v  těchto  lokalitách.  Následná  středověká
historie Nahořan původně souvisela s nedalekou lokalitou Krčín.
   Tehdy  poddanská  ves Nahořany náležela k majetkovému vlastnictví
krčínské tvrze,  která byla založena patrně  již  v  průběhu  13.  století.
     Od roku  1388  vlastnil  krčínskou  tvrz  Beneš  z  Rýzmburku,  jenž
zemřel asi před  rokem  1411.   O  čtyři  roky  později  (1415)  zemřela
vdova Kunka, jíž "byl nebožtík Beneš na vsích Nahořanech  a  Šonově
500  kop  věna  zapsal".    Latinský  originál,  zapsaný  ve  dvorských
deskách, zněl přibližně takto: "hered.  in  v.  Nahorzan  et  in  Ssonow
post Kunkam, relictam Bennessii de Krczina". Tento citovaný záznam,
který svým obsahem se sice vztahuje před rok 1411, ale byl pořízen až
roku 1415, je tedy nejstarší  a  tedy  první  písemnou  zprávou  o  obci
"in originali",  která  je  dosud  známá  odborné  veřejnosti.    Druhá
písemná zpráva o Nahořanech se datuje až k roku 1460, kdy krčínské
zboží  koupil  Sezema  z  Rýzmburka.  Následně,  po  dalších  známých
majitelích, k datu 14. května 1484 koupil krčínského zboží (tvrz, pop-
lužní dvůr a městečko Krčín spolu s okolními vesnicemi - celé Naho-
řany, Dolsko a Libchyně, dále části Mezilesí, Vrchoviny, Doubravice,
Šonov a Přibyslav) Jan Černčický z Kácova.  Ten  své  sídlo  později 
přenesl do nově (roku 1501) založeného  Nového  Města  "Hradiště"
nad Metují, a proto se ves Nahořany (obdobně  jako  tvrz, dvůr a měs-
tečko  Krčín) stala od počátku  16. století  majetkovou  součástí  nově 
vzniklého novoměstského panství.

Ve školní pamětní knize zaznamenán jest v roce 1871 nález starých
mincí těmito slovy,  dne 26.března roku 1871 shořela Václavu Trout-
narovi,  sedláku  č. 21  stodola.  I  nemeškal on ještě téhož roku novou
stodolu stavěti,  která do času  připadlých  žní  skoro  postavena  byla.
Když řemeslníci stavbu dokonávali, dělal nádeník Václav Dašek kolem
té  stodoly  strouhy  k  odvádění  vody  dešťové a při kopání té strouhy
vykopal hrnec punclový  (hliněný), dle  jeho  udání asi dvoužejdlíkový,
který byl plný starých stříbrných peněz, mezi nimiž  bylo  také  několik
dukátů. Něco  stříbrných  peněz  a  dukátů  uschoval pro sebe,  ostatní
odvedl hospodáři.  Stříbrné  mince  byly  ale  tak  sešlé,   že   na   nich
nebylo možno poznati,  ze  které doby  pocházely.   Něco  podobného
měly  s  pražskými  groši,  raženými  za  času  Jana  Lucemburského.
Dukáty byly dobře zachovalé z času Sigmunda krále uherského z roku
1419. Nálezce něco peněz prodal po 20 krejcarech, dukáty také odpro-
dal a ten samý rok žebrák zemřel.
Tolik uvedla zpráva.

Jan Karel Hraše, bývalý školní inspektor na základě spolehlivých dat
a výpisů  z  archivů  uvádí  ve  své  knize   "Zemské  stezky  a  strážnice
v Čechách", že hlavní stezka zemská Kladsko - Polská, která vycházejíc
z Prahy vedla přes Hradec Králové k Černilovu, k Rohenicům, Dolsku
přes Nahořany k Provodovu a dále k Náchodu.   Je téměř jisté,  že  při
těchto stezkách  stála  kovárna  i  hospoda  od  pradávných časů. Tato
stezka  byla  užívána  již v dobách  stěhování  národů, kterou  již  naši
předkové do nynější své  vlasti  se  stěhujíce,  od  dřívějších  obyvatelů
-Bojů,  Markomanů  a  Snévů  poněkud  upravenou  našli.
Nálezy starých římských mincí v lese Rousíně u Velké Jesenice svědčí
o tom, že z dob  římských  císařů Klaudia r. 41 po Kr.,  Galia 68 po Kr.
a Nerona r. 96 po Kr.,  tato stezka již byla používána a jmenované osady
tam stávaly.

  V Nahořanech nalézal se dvůr svobodný, vladyky Jana Šmádla z Ri-
trštejna.  Tento purkrabí panstva novoměstského a dále hejtman pan-
stva   Černikovského   koupil   r. 1627   (v pobělohorské době)   statek
s chalupou od Jana Konečného za 600 kop grošů míšeňských  a  man-
želka jeho přikoupila  pak o 3 roky později sad i s kovárnou.
   Statek  tento  byl  osvobozen ode všech platů a robot hrabětem Ada-
mem Trčkou  z  Lípy,  pánem  na  Novém  Městě.  Císař  Ferdinand III.
povýšil Šmádlu roku 1637 do stavu vladyckého s příjmením z Ritrštejna.
O tomto vladykovi kolovalo kdysi mezi nahořanským lidem mnoho
pověstí. Pravda je, ale  daleko  prostší.   Po  Janu  Šmádlovi  na  témže
dvoře  hospodařil  jeho syn Rudolf Karel Šmádlo,  purkrabí a konečně
jeho syn Jakub Josef.  Tento roku  l738  jako bezdětek  zemřel.  Dvorec
přišel do rukou cizích a později jej společně zakoupili předkové nyněj-
ších vlastníků Mikuláš  Kopecký  a  Jiří  Ježek,  kteří  se  o  celý  statek
i pole rozdělili.  Mikuláš  Kopecký  podržel  pro  sebe domovní stavení
a Jiřímu Ježkovi připadla chalupa č.5 a ten si potom na dvoře domov-
ního  stavení  postavil  statek  č.55.  Nyní  na  domovním  stavení  č.37
hospodaří Jana Vojnarová a na č.55 Svatopluk Vlášek.
    Kovárnu pak od Jana Šmádly r. 1637 odkoupila obec nahořanská.

      V Nahořanech  do  té  doby  nepoznali lidé válku.  Po husistských
válkách  nebylo  v  okolí  žádných  bojů, až do války sedmileté. Potom
ještě delší třicetiletá.
      Zde válka sedmiletá způsobila mnoho škod a obyvatelé trpěli velice.
Tenkrát   byla   vesnice   tak   zpustošena,   že  obyvatelé  tábořili  pod
Nahořany  na  nynějších  "ohradách"  směrem   k   Dolsku.   Hlad  byl
tenkrát takový, že lidé jedli  nezralé  ovoce a zvláště  starší  osoby  po
čtyřech  lezli  a když  sobě  držťku  ze  zabité  krávy  od  vojáků  ve  vsi
tábořících vyprosili a v kotli nad ohněm vařili,  byli  o  tuto  uvařenou
držťku  od  jiných  obráni,  takže dokud  vojsko v okolí tábořilo,  stále
hlad a bídu nesmírnou trpěli.
I ve válce 1866, která se v bezprostřední blízkosti obce rozpoutala
nebyla  obec  ušetřena  nemilých  a  nepříjemných  návštěv.   Po první
nešťastné srážce dne 27. června bylo ve staré škole nahořanské ubyto-
váno 10 raněných, kteří od zdejšího Antonína Mertlíka léčeni byli. Po
této  první  bitvě  zmocnil se lidu v Nahořanech i v okolí takový strach,
že  kdo  co  mohl naložil na vozy a chudší i na trakaře naložili majetek
svůj i dobytek hnali a tu bylo viděti pravý babylonský zmatek. Všechno
se hnalo na tu stranu k Opočnu, kde ve dvorech opočenských laskavého
útulku našli.  Chalupnice  Rýdlová  z  Klopotova  zapoměla  ve  spěchu
a zmatku své děcko, pozdějšího koláře Rydlu, dlouho jeho ztrátu nez-
pozorovala, až když konečně někde od Opočna proň se vrátila.

        Stavení č.34 je podle některých podání postaveno ze zlatých věcí,
které po bojišti od mrtvých vojínů sebrali. Když  po  bitvě  2. července
1866 u České Skalice Prušáci odtáhli dále ku Hradci Králové, vraceli
se obyvatelé zpět do Nahořan. V  Náchodě  zůstala  jen  menší  pruská
posádka,  která do okolních vesnic na braní dobytka  a  jiných věcí vycházela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ZdenekF ZdenekF | E-mail | 17. ledna 2017 v 14:29 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na nahorany.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama