HISTORIE OBCE NAHOŘANY díl II.

18. září 2010 v 17:08 | Josef Hlávko |  HISTORIE OBCE NAHOŘANY
Dne 3. července po takové návštěvě v Krčíně, jeli k Luštinci, tam
sebrali něco slámy a táhli dále po silnici k Nahořanům, kde se však lid
shrotil a shlukl, proto vozy otočili a odjeli dále k Šonovu a Náchodu.
Na žádost rychtáře Václava Pozdílka povolil podkrajský hejtman Stra-
čovský 12 kvérů kromě těch, které si sami obyvatelé nasbírali na bojišti.
Střeliva byl dostatek po rozprchlých vojácích. Pak byly Nahořany od
hord pruských zlodějů - kobylkářů již uchráněny, zvláště, když se kolem
vsi udělaly kamenné ploty a brány.

Brány v Nahořanech bývaly prý od nepaměti.
Staří sousedé vypravují, že zde bývaly brány dvě na obou koncích obce a sice v místě,
kde stojí brána nynější, kde vchází okresní silnice do obce od východní
strany při statku č.19 a druhá bývala prý na opačném konci obce u č. 1.
Brány tyto jakož to i kamenné ploty okolo obce měly chránit obyva-
telsto před lupičskými nájezdy zlodějských band ve válce třicetileté
a v pozdějších nepokojných dobách. U č. 19 byla původně brána
klenutá z obyčejného opukového kamene, měla velký průjezd pro povo-
zy a po levé straně ze vsi malý průchod pro pěší. Na druhé straně byl
průchod vytvořen v době nedávné. Výnosem okresního výboru 24. února 1882,
kde nazvána je tato brána "ohyzdná komunikace po silnici této na újmu jsoucí"
nařízeno bylo tu bránu úplně rozbourati a skliditi. Obecní zastupitelstvo nerado
by dalo bránu odstraniti, váhalo tudíž s jejím rozbouráním, až konečně
nařídilo okresní hejtmanství do určité lhůty bránu odstraniti. V důsled-
ku tohoto nařízení usneslo se obecní zastupitelstvo s povolením okres-
ního výboru bránu rozšířiti, klenutí shoditi a upraviti novou bránu bez
klenutí, která by byla také ozdobou obce.
Práci tuto dražbou pronajal Josef Pozdílek, soused z č.27, ale po-
něvadž do určité doby hotov nebyl, pohrozilo hejtmanství, že odstranění
brány dá provésti cestou exekuční, nebude-li práce hotova do 8 neděl.
Lhůta ta byla dodržena, vystavena brána z pískovcového kamene
a opatřena dvěma z pískovce vytesanými lvy. 3. prosince 1885 byla
brána přijata a Josefu Pozdílkovi povoleno z obecní pokladny částku
463 zl. 26 kr. ve třech létech splatiti. Kámen s otvorem a nápisem, nalézající se
dnes na levé straně ze vsi, byl umístěn ve staré bráně mezi velkým průjezdem
a malým průchodem.

Kovárna v Nahořanech stávala od pradávna a dle zachovalých
pamětí a předpokladů je možno ji považovati za nejstarší budovu v obci.
Snad již v prvních dobách osídlení těchto končin byla v obci naší
v těchto místech kovárna, neboť tudy vedla odbočka hlavní cesty
Kladsko-Polské. Stezka tato vedla pod dnešní kovárnou z úvozové cesty
nad dnešními Vojnarovými "ohradami" a vyúsťovala asi v místě, kde
je dnes stodola paní Věry Macháňové č. 44. V roce 1592 v soupise stavení v obci jest
již kovárna uvedena. V roce 1630 koupila kovárnu manželka Jana Šmádly z č. 37. V roce
1837 prodána kovárna některým nahořanským rolníkům, kteří utvořili
tzv. "kovárnický spolek" a pronajímali kovárnu kovářům za určitých
podmínek. Jedním z těchto kovářů byl jistý kovář Havel, který bylv Nahořanech
více roků a odtud se odstěhoval na Rychnovsko. Po Havlovi byl po dlouhá léta
kovářem v Nahořanech přepyšský rodák František Ježek, který je se svojí manželkou,
rozenou Svatoňovou z Meziříčí, v nejlepší paměti starších osadníků. Nějaký čas kovařil zde
i nynější meziříčský kovář Václav Ježek, synovec předešlého kováře.
Poté Josef Sirotek, který u Františka Ježka tovaryšil. Zde se pak oženil
a k úplné spokojenosti prováděl své řemeslo, ale předčasně zemřel
v roce 1918 ve stáří 36 let. Sirotek byl poslední kovář ve společné kovárně.
V roce 1920 koupil kovárnu od kovárenského spolku kovář František Ducháč, který se o koupi kovárny delší čas ucházel. Již jeho otec Václav Ducháč, dobrý nahořanský soused,
který se přistěhoval ze Lhoty na chalupu č. 30 po Jakubu Havlínovi, se velmi ucházel
a přičiňoval o kovárnu pro svého syna.

Proti kovárně stojí hospoda č. 3. která je zde také od pradávna
a má asi spojitost s kovárnou při bývalé stezce zemské. Podle starých
záznamů koupil roku 1635 od Doroty, manželky a vdovy po Adamu
Houserovi statek Václav Anzorg. Tento prodal krčmu se vším příslu-
šenstvím Janu Pavlovi z Městce a sám si ponechal krám řeznickýpři této krčmě se
nacházející. Ke krámu vedly vedle nynějších schodů za dveřmi do sklepa ještě jedny
podobné schody. Dále byl majitelem Matěj Ježek, který je však musel prodat a koupil
ji v exekuční dražbě Josef Pick, továrník na kořalky a likéry z Nového
Města n. Met. z podsíně, kde později obchodoval s kořalkou Frischman.
Pick byl první žid v obci, podnikl v hospodě některé opravy, postavil
sál s okny nahoře do oblouku, ale nahořanští občané tento židovský
majetek v obci velmi těžce nesli. Pick tedy pronajal šenk s hospodou
krejčímu Janu Hromádkovi, který krejčoval v č. 54, naproti škole
v chalupě odkud pocházela i jeho manželka, rozená Kratěnová, tak zvaného
"Šereckého Kratěny". Nahořanští sousedé chtějíce se zbaviti žida, všemožně
podporovali krejčího Hromádku a nutili ho takřka k tomu, aby hospodu v níž co ná-
jemce šenkoval, při nejbližší příležitosti koupil. Stalo se tak roku 1898.
Hromádko zůstal Pickovi hodně dlužen, ale sousedi ho podporovali
přemístěním divadelního jeviště od Zlatníků k Hromádkom. Při založení
Besedy byly zde konány časté schůze a téměř denní sešlosti, všechny
bály a plesy i jiné zábavy konaly se jen u "Hromádků", kterému se po-
dařilo za takovéhoto porozumění sousedů vybřednouti z počátečních
finančních nesnází. Později se různými obchody a machinacemi do-
pracoval pěkného majetku. Byl to výborný tanečník a rád si "vyhodil
z kopejtka". Hodně se účastnil veřejného života ve všech spolcích v obci.Po něm od
roku l920 nastoupil syn Václav. Jeho manželka, rozená Kujalová, byla velmi dobrá
kuchařka a spolu s babičkou Vojnarovou, matkou paní hostinské z č. 4 a tetinky
strážníkovy, vdovy po mladším bratru, starého šenkýře Hromádky Matěje,
připravovaly velice dobré pokrmy, což bylo známo široko daleko.

Vedle hospody stál statek, kde se do dnešní doby říká "U Mertlíků"
nebo "V Mertlíkově". Tento statek, o němž je psáno už v r.1635 měl ně-
kolik majitelů. Od roku 1817 do roku 1897 byli vlastníky statku otec
a syn Mertlíkové, kteří nemálo přispěli k historii nahořanské obce.
Podobně jako Pechancové na Hořičkách byli daleko široko známí
jejich příbuzní Mertlíkové v Nahořanech. První z nich Antonín Mertlík
starší, narozený roku 1793, byl synem sestry Václava Picha - Pechance,
provdané za Mertlíka ve Světlé pod Hořičkami a vyučen byl od svého
strýce, současně asi s Pichovým vnukem Antonínem Pichem, lidovému
lékařství. Tento Antonín Mertlík přiženil se roku 1817 do Nahořan, vzal si za
manželku vdovu po šenkýři Kopeckém z č.3 a vyměnil později ten hosti-
nec s bratrem zemřelého Kopeckýho za selský grunt č.4.
V tomto statku zařídil si Mertlík dosti velkou nemocnici, sám pak
byl v Nahořanech 24 let rychtářem - přes památný rok 1848. Zemřel
ve vysokém věku 85 let v prosinci 1878. Zápisy o vyhojených nemoc-
ných vedl až téměř do své smrti a poslední zápis z listopadu 1878 je
následující:"Z Tisu Josef Dyntar, ruku pravou v lokti rozlomenou - 8 zl."
Z manželství Antonína Mertlíka narodili se dva synové, Antonín
a Václav, a tři dcery, z nichž jedna provdána za statkáře Housera
z Dolska. Druhá měla mlynáře Štěpána z Osička a třetí byla provdána
za rolníka Kutíka na Starém Plese a byla matkou známého lékaře
a majitele nemocnice MUDr. Aloise Kutíka na Hořičkách.Historické dny 1848
týkaly se nahořanských občanů zvláště blízko a nepříjemně. V "Rydlově kronice"
je o roku 1848 mnoho poznamenáno. V tomto převratném roce se z naší obce zúčastnili studentských bouří v Praze čtyři studenti medicíny - a to dva bratři Mertlíkové z č.4
a dva bratři Ježkové z č. 25. Při pronásledování studentů a jejich persekucí
rakouskou tehdejší vládou, uprchl Antonín Mertlík do Štýrského Hradce a pak až do
Padovy v Itálii, načež později se vrátil do Prahy
a získal diplom lékařský. Hojil a napravoval u nás ve svém statku
zlámaniny až do své smrti roku 1896. Podle vedeného "Kranken-pro-
tokolu" (záznam o nemocných) vyhojil jen za dobu 15 let od roku 1866
ve své nemocnici č.4, 3139 nemocných. Je pochován na našem hřbito-
vě na levou stranu od márnice. Hrob je oplocen malým železným plůt-
kem, obrostlý sytě zeleným barvínkem se světle modrými květyPomoc doktorů Mertlíků
byla vyhledávána i z míst velmi vzdálených z Kladska, Levína, Doudleb, Věkoš,
Rychnova, v roce 1865 byl v léčení v Mertlíkově nemocnici od 13. května do 28. října později
známý skladatel šestadvacetiletý Josef Kmoch z Kolína za odměnu
12 zl. 50 kr. Tento poslední nahořanský doktor Antonín Mertlík se nešťastně
v mladém věku zamiloval do Anny Valáškové, dcery rolníka z č. 23.
Ta se však provdala za mlynáře Prouzu na "Kozinku" u Police nad
Metují. Proto zůstal mladý lékař až do své smrti svobodný. Tato láska
měla pak velký vliv na celý jeho život. Oblíbil si veselou společnost a zejména v posledních letech svého života rád pobýval v hospodách a platil společníkům útratu. Mnoho z Mertlíkova umění pochytil muž jeho neteře, rozené Houserovy z Dolska, sedlák, vlastenec, historik a sběratel starožitností Josef Rydlo č.18, který také vařil dobré masti na zlomeniny, obraženiny. Lehčí případy sám také hojil a zejména dovedl připravit velmi dobrou mast na tvrdošíjné lišeje a jiné kožní nemoci. I bolavý zub dovedl vytáhnout. Naučil umění vařit masti také Alžbětu Pavlíkovou z č. 20, která si však recept vzala s sebou do hrobu. Své tajemství bo-
hužel nikomu ve vsi neprozradila. Mertlíkův rod žije v dobré paměti
nahořanských občanů do dnešních dnů.

Naše vyprávění o Nahořanech by nebylo úplné, kdybychom si ne-
všimli kaple. Na jejím místě stála dřevěná zvonička. Podnět k postavení
kaple dán byl od Václava Housera, rolníka č. 26, který ve svobodném
stavu do smrti setrval. V poslední vůli, 200 zl. na ten účel odporučil,
aby v Nahořanech byla kaplička postavena a do ní obraz sv. Josefa dán
byl. Zemřel roku 1855. Teprve za několik let, za starosty Jana Valáška
č. 23, se začala stavět v obci kaplička.Dne 3.července 1860 položen byl základ ku
stavbě kaple za přítomnosti obecního zastupitelstva a obyvatelů celé obce. I školní
mládež s tehdejším učitelem Václavem Hofmanem se zůčastnila a zapěla
náboženské písně. Toho roku dospělo se ku pokrytí stavby a postavení
dřevěné věžičky na níž za přítomnosti veškerých osadníků postaven byl
kříž, a pod ním v pouzdru umístěna pamětní listina s některými druhy peněz. Pamětní
listina byla při opravě kaple nalezena a zachována s jinými památkami. Do dřevěné
věžičky zároveň v den jejího postavení, 15.října 1860, zavěšen byl malý zvonek,
dosavadní tzv. umíráček, který dříve byl na sloupu v těchto místech zavěšen.
Roku 1861 věnoval v poslední vůli 100 zl. Matěj Ježek z č. 55. Následujícího roku 1862
byla stavba i výzdoba kaple ukončena, tak že mohla být posvěcena.
Dlužno připomenout, že téměř všichni občané tehdejšími dobrovolnými
dary i pomocí ku postavení kaple přispěli. Obraz "Rodiny Páně", který
byl dříve v děkanském kostele v Novém Městě nad křtitelnicí zavěšen,
přičiněním tehdejšího děkana Jana Karla Rojka, vlasteneckého kněze
a národního buditele, byl do kaple darován samým panem děka-
nem, vyčištěn a do nového rámu v Praze zhotoveném, zadělán. Osm
mládenců pak obraz ten z Nového Města přineslo a sám děkan Rojek
jej na zeď nad oltář zavěsil. Antonín Mertlík, otec a syn, darovali nový zvon. Ulit byl
v Hradci Králové se jménem "Maria Josef" a vážil 78 liber. Roku 1876 byly
koupeny na kruchtu staré varhany z kostela sv. Michala z Náchoda.
Když roku 1908 dřevěná věžička kaple tak sešla, že nebylo možno
již zvonit bez obav, aby se něco nešťastného nepřihodilo a oltář se na-
lézal ve velice špatném stavu, bylo přikročeno k rekonstrukci kaple, kterou provedl
pan Jirsák, zednický mistr z Dobrušky tím, že byla rozšířena kaple v průčelí na západní stranu, postavena nová zděná věž a ostatní, jak je v dnešní podobě. Nový oltář daroval Josef Cvikýř,
rolník č. 22, nový zvon na věž daroval JUDr. Jan Valášek, zdejší rodák
z Náchoda. Bohužel tento nový zvon při vyzvánění v roce 1914 praskl
a byl za války 1916 i se zvonem "Antonínem" zrekvírován a na věži
zbyl pouze umíráček, který také tomuto počínání nekřesťanskému v roce
1918 "odzvonil".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama